Vydává Alzheimer´s Disease International prostřednictvím svých členských organizací – v České republice: Česká alzheimerovská společnost
(souhrn)
Světová zpráva Alzheimer 2015 upravuje na základě vědeckých poznatků (systematických přehledových studií) odhady globální prevalence, incidence a nákladů na řešení problematiky demence. Předkládá také přehled o trendech, které mohou tyto odhady prevalence a incidence ovlivnit, zvýšit či snížit.
V současné době žije ve světě téměř 900 milionů lidí starších 60 let.
Mezi lety 2015 a 2050 se počet starších lidí výrazně zvýší, a to o v zemích s vysokým národním příjmem (Gross National Income) o 56 %, zatímco v zemích s nízkým národním příjmem to bude o 239 % (138 % a 185 % u zemí s vyšším a nižším středním národním příjmem). Zvyšování naděje dožití přispívá k rychlému zvyšování počtu starších lidí, s čímž souvisí také zvýšení prevalence chronických nemocí včetně demence.
V současné době, v roce 2015, odhadujeme, že na světě žije celkem 46,8 milionů lidí s demencí. Tento počet se každých příštích 20 let téměř zdvojnásobí a dosáhne 74,7 milionů v roce 2030 a 131,5 milionu v roce 2050. Tyto nové předpoklady jsou o 12-13 % vyšší než ty, které byly publikovány ve Světové zprávě Alzheimer 2010.
Naše odhady prevalence demence v jednotlivých regionech u lidí starších 60 let jsou v rozmezí od 4,6 % v zemích Střední Evropy do 8,7 % v Severní Americe a v zemích Středního východu, zatímco v ostatních oblastech se pohybují mezi 5,6 % a 7,6 %. Když tyto údaje srovnáme s odhady z roku 2009, jedná se o navýšení ve Východní Asii a v Africe.
58 % všech lidí s demencí žije v zemích, které Světová banka řadí do skupin zemí s nízkým či středním národním příjmem (GNI – Gross National Income). Tento podíl ještě vzroste na 63 % do roku 2030 a na 68 % do roku 2050.
V roce 2015 očekáváme více než 9,9 milionů nových případů demence, což znamená, že každé 3,2 sekundy dochází na světě ke vzniku nového případu demence. Tento nový odhad je téměř o 30 % vyšší než roční počet nových případů demence, které jsme předpokládali pro rok 2010 ve zprávě Světové zdravotnické organizace a ADI „Demence jako priorita veřejné zdravotní politiky“
Regionální distribuce nových případů demence je 4,9 milionu (49 % všech nových případů) v Asii, 2,5 milionu (25 %) v Evropě, 1,7 milionu (18 %) na obou amerických kontinentech a 0,8 % v Africe. Ve srovnání s odhady z roku 2012 se jedná o navýšení očekávaného počtu nových případů demence zejména v Asii, obou amerických kontinentech a Africe, zatímco odhad pro Evropu je mírně nižší.
Incidence demence exponenciálně roste se zvyšujícím se věkem, každých 6,3 roku věku se zdvojnásobuje, a to od 3,9 případů na 1000 osob v roce u lidí ve věku 60-64 let na 104,8 případů na 1000 osob v roce u lidí starších 90 let. (pozn. překladatele: to znamená, že z tisíce osob ve věku 60-64 onemocní za jeden rok demencí cca 4 lidé, zatímco z tisíce lidí starších 90 let se rozvine demence v průběhu jednoho roku u 105 lidí.)
Celosvětové náklady demence byly hodnoceny stejnou metodikou, jako tomu bylo v předchozí takto zaměřené Světové zprávě Alzheimer 2010. Pro každou zemi jsme odhadli náklady na osobu s demencí, které byly dále násobeny předpokládaným počtem lidí s demencí, kteří v této zemi žijí. Náklady na osobu jsou rozděleny do tří kategorií nákladů: přímé náklady na zdravotní péči, přímé náklady na sociální péči (placená a profesionální péče v domácnosti a různé typy ústavní péče) a náklady neformální (neplacené) péče.
Globální náklady demence vzrostly z 604 miliard amerických dolarů v roce 2010 na 818 miliard v roce 2015, což představuje nárůst o 35,4 %. Odhadujeme, že tato suma, 818 miliard dolarů představuje 1,09 % světového příjmu ekonomik, což je více, než jsme odhadovali v roce 2010, kdy se jednalo o 1,01 % HDP. Samotné náklady na profesionální péče (tedy náklady bez neformální neplacené péče) představují 0,65 % globálního HDP. Odhadované náklady demence se zvýšily ve všech regionech světa, relativně nejvíce v Africe a Východní Asii (což je zejména důsledkem vyšších odhadů prevalence v těchto regionech).
Distribuce nákladů mezi tři výše uvedené kategorie (přímé náklady zdravotní péče, přímé náklady sociální péče a náklady neformální péče) se prakticky nezměnila. Přímé náklady na zdravotní péči představují zhruba 20 % globálních nákladů demence, zatímco přímé náklady na sociální péči představují 40 % celkových nákladů demence stejně jako náklady na neformální péči. Největší podíl nákladů na neformální péči je v Africe a nejnižší v Severní Americe, Západní Evropě a některých jihoamerických oblastech, zatímco poměr přímých nákladů na sociální péči je opačný.
Téměř všechny současné odhady přicházející epidemie demence předpokládají, že věkově a genderově specifická prevalence demence se nebude příliš měnit a že nárůst počtu lidí s demencí je ovlivněn výhradně stárnutím populace. Prevalence onemocnění je výsledkem její incidence a průměrné doby trvání. Změny každého z těchto faktorů mohou ovlivnit věkově specifickou prevalenci. Nicméně v různých regionech mohou být různé trendy stejně tak jako u různých skupin obyvatelstva, které žije v jedné zemi. To ukazují zřetelně poznatky o měnících se údajích týkajících se kardiovaskulárních onemocnění, obezity, diabetu a rakoviny. Variabilita údajů a trendů týkajících se těchto chronických onemocnění odráží rozdíly v dostupnosti prevence a zdravotní péče, dostupnosti a lepší organizace péče o zdraví, které ovlivňují jak včasnou detekci, tak léčbu a kontrolu těchto onemocnění v jednotlivých zemích.
Nicméně dosud známé výstupy z dostupných studií (uskutečněných zejména v rozvinutých zemích) nejsou v současné době natolik konzistentní, aby z nich bylo možné učinit spolehlivé a zobecnitelné závěry o možných trendech. Studie s dobrou metodikou u dobře definovaných populací, které se budou zabývat problematikou možných změn prevalence, incidence a mortality demence, jsou velmi cenné a je zapotřebí, aby jich bylo více.
Zpráva obsahuje doporučení Alzheimer´s Disease International, například doporučení, aby se snížení rizika demence stalo prioritou činností koordinovaných Světovou zdravotnickou organizací, aby se navýšily investice do výzkumu demence tak, aby odpovídaly její závažnosti a společenským dopadům, výzkum by se měl zaměřit vyváženě jak na prevenci tak terapii, na léčbu i péči. Epidemiologická data jsou nedostatečná zejména v regionech Střední Asie, Východní Evropy, Jižní Latinské Ameriky a východní a jižní Subsaharské Afriky.
Alzheimer´s Disease International (ADI) oceňuje aktivitu skupiny G7 a vytvoření „Globální akce proti demenci“. Vyzývá k pokračování této akce, jejímu rozšíření o další důležité problémy a zahrnutí oblastí, které budou nejvíce postiženy přicházející epidemií demence. ADI doporučuje, aby se politické iniciativy ujalo vedení národů G20. ADI podporuje „výzvu k akci“ která byla přijata na Ministerské konferenci ke Globální akci proti demenci, která se uskutečnila v Ženevě v březnu 2015. Tu však je zapotřebí přeložit do konkrétních plánů a programů s konkrétními cíli a výstupy jak na mezinárodní úrovni, tak v jednotlivých zemích.
ADI dále vyjadřuje názor, že zaměření na kvalitu péče je prioritou a v této oblasti oceňuje zejména iniciativu OECD, která uskutečnila evaluaci modelů péče o lidi s demencí a navrhla transparentní a měřitelné výstupy.
Náklady na demenci jsou vyšší než náklady na další významné syndromy a onemocnění: Podle britské studie se náklady na zdravotní a sociální péči o lidi s demencí téměř rovnají součtu nákladů na rakovinu, srdeční onemocnění a cévní mozkové příhody. Švédská studie prokázala, že jsou vyšší než součet nákladů deprese, cévních mozkových příhod, alkoholismu a osteoporózy.
Lidé s demencí potřebují daleko více péče v základních sebeobslužných aktivitách i dohledu než lidé trpící jinými závažnými nemocemi.
V prosinci 2013 využilo Spojené království svého předsednictví skupiny G8 (nyní G7) aby zahájilo Globální akci proti demenci. Výstupem prvního setkání byl příslib zemí podporovat výzkum tak, aby do roku 2025 byl nalezen lék modifikující průběh demence (disease-modifying drug).
Jaké jsou náklady na demenci v jednotlivých regionech? 36,4 tisíce dolarů za rok, Střední Evropa 14 tisíc, Východní Evropa 12 tisíc, Západní Evropa 35 tisíc a Amerika 56 tisíc dolarů za rok na jednoho člověka s demencí. Tyto náklady se liší i v rámci jednotlivých regionů a jsou závislé na pokročilosti syndromu demence. V zemích s vysokým národním příjmem jsou v průměru 39,6 tisíce dolarů za rok, v zemích s vyšším středním příjmem 10,5 tisíce dolarů, v zemích s nižším středním příjmem 3,9 dolarů a v zemích s nízkým národním příjmem je to „jen“ 939 dolarů za rok.
1. V rámci klinické praxe a systémů zdravotní péče identifikovat intervence, které povedou ke správnému a včasnému rozpoznání demence zejména v primární péči.
2. Vyvinout a validizovat biomarkery (včetně biologických, genetických, behaviorálních a kognitivních) neurodegenerativních onemocnění způsobujících demenci. Jejich pomocí identifikovat podobnosti a rozdíly mezi subtypy demence. Prozkoumat proces progrese z presymptomatických stádií do rozvinutých stádií demence.
3. Identifikovat strategie plánování a poskytování věcně i ekonomicky efektivní péče na konci života a v pokročilých stádiích demence, včetně plánování budoucí péče (advance care planning).
4. Určit nejefektivnější intervence pro edukaci, vzdělání a podporu formálních a neformálních pečujících o lidi s demencí.
5. Identifikovat, validovat a používat lepší definice cílů (outcome measures) klinického výzkumu, a to s ohledem na kognici, funkční stav a ostatních biomarkery neurodegenerativních onemocnění způsobujících demenci.
6. Porozumět faktorům vaskulárních onemocnění, způsobu a míře, kterou přispívají k progresi neurodegenerativních onemocnění způsobujících demenci.
7. Zkoumat jedno a vícedoménové přístupy k primární a sekundární prevenci demence s ohledem na rizikové a protektivní faktory a vztahy k ostatním chronickým onemocněním.
8. Vytvořit normy a standardy pro nejvyšší kvalitu péče v rezidenčních a ošetřovatelských zařízeních. Vytvořit postupy, které napomohou rodinám lidí s demencí najít správný čas, kdy je třeba zvažovat přemístění do těchto institucí.
9. Vyhodnotit efektivnost a identifikovat optimální modely péče a podpory lidí s demencí a jejich pečujících v komunitách (například spolupráce v péči, integrovaná zdravotní a sociální péče, case management), a to v průběhu progrese onemocnění.
10. Ustanovit normy/ standardizovat metodologii a etické požadavky pro výzkum nových farmakologických látek i nefarmakologických postupů v klinických studiích nemocí způsobujících demencí.
Konference ministrů zdravotnictví v Ženevě, která se konala v březnu 2015, definovala potenciální oblasti výzkumu, které by mohly přinést zásadní průlom v poznání problematiky demencí:
1. Porozumět základním biologickým mechanismům neuronální smrti, které jsou zřejmě počátkem, součástí progrese neurodegenerativních onemocnění způsobujících demenci.
2. Porozumět základním biologickým mechanismům dysfunkce buněčného metabolismu, jejich regulace v počátcích a progresi neurodegenerativních onemocnění vedoucích k demenci.
3. Porozumět roli zánětu a imunitního systému v počátcích a progresi neurodegenerativních onemocnění vedoucích k demenci.
4. Rozpoznat roli non-neuronálních mozkových buněk (mikroglie, astrocytů a makrofágů) v patogenezi a progresi neurodegenerativních onemocnění způsobujících demenci.
5. Identifikovat základní mechanismy odolnosti vůči neurodegenerativním onemocněním způsobujícím demenci, a to ve všech jejich stadiích (kognitivní rezervy, protektivní genotypy, neuroprotekce).
6. Porozumět vlivům neurodegenerativních onemocnění způsobujících demenci na struktury a funkci neuronálních systémů a sítí s cílem identifikovat nové terapeutické cíle.
7. Porozumět metabolismu proteinů a jejich forem v mozku a roli těchto procesů v iniciaci a progresi neurodegenerativních onemocnění.
8. Zkoumat jak biologické stárnutí souvisí a ovlivňuje neurodegenerativní procesy způsobující demenci.
9. Porozumět roli vaskulárních faktorů v procesu neurodegenerativních změn vedoucích k demenci.
10. Porozumět roli environmentálních faktorů na neurodegenerativní procesy vedoucí k demenci a dále jejich interakce s ostatním patofyziologickými procesy na úrovni epigenetické, molekulární i celých systémů.